Dost dobře pamatuji doby po listopadu 1989. A tak pamatuji třeba i to, jak se spousta mých přátel a spolužáků pouštěla do podnikání. Někdy při studiu, někdy místo studia. Všichni jsme si totiž tehdy představovali, jak to v podnikání vypadá, a z neznalosti jsme se domnívali, že to prostě nebude nic složitého. Budeme v rámci možností hodně pracovat a rozdíl mezi příjmy a výdaji, který tu vznikne, prostě shrábneme do kapsy a budeme z toho spokojeně žít. A protože jsme tehdy byli vysokoškoláky (nic proti těm, kdo měli vzdělání nižší), nebylo kolem mě nikoho, kdo by nedokázal docela jednoduše spočítat příjmy mínus výdaje.
Pak léta běžela. A mnoho mých spolužáků se svým podnikáním skončilo. A ti, kdo neskončili, prostě museli výrazně přehodnotit onen svůj tehdejší názor. Přišli jsme totiž na to, že ono to ve skutečnosti vůbec tak jednoduché není. Nestačí sečíst všechny příjmy a všechny výdaje a zjistit rozdíl, který mezi tím je a který by měl skončit v kladných číslech a být co nejvyšší. Přišli jsme na to, že je účetnictví vlastně daleko složitější. A zdá se mi, že se toto navíc ještě pořád víc a víc komplikuje.
Kromě toho, co tu už zaznělo, je třeba nejen o svých příjmech a výdajích vědět, ale také je třeba vyplňovat a odevzdávat hlášení o tomto stavu nejrůznějším institucím. A z toho, co se vydělá, se pak musí navíc platit povinné (a možná i nějaké nepovinné) platby a odvody, které musí být přesně v takové výši, jak je to předepsáno. Takže mnoho mých přátel skončilo s podnikáním vlastně jenom proto, že je takové přepočítávání a byrokracie nebavily. Neměli na vedení účetnictví čas a nervy, a než by riskovali, že pochybí a doplatí na to, raději se nechali u někoho zaměstnat. U někoho, kdo účetnictví rozumí nebo na to čas a nervy má. Anebo u někoho, kdo ví, že má na vedení účetnictví Praha 6 https://jkcredit.cz/sluzby/ucetnictvi-danova-evidence/ a tato rodinná účetní firma to zvládne ochotně za něj.