Děti v knihách

Jako malí jsme je jistÄ› vÅ¡ichni Äetli. Ve Å¡kole bude dítÄ› jen těžko Äíst váleÄnou literaturu, nebo Leninovy spisy. VÄ›tÅ¡inou sáhne dítÄ› právÄ› po knize, která pojednává o jeho vrstevnících. Takže kluci běžnÄ› Äetli pana Foglara, pokud se k nÄ›mu ovÅ¡em dostali. Tento obrovský ÄlovÄ›k se srdcem na pravém místÄ› nebyl totiž s komunisty kamarád, a proto jeho knihy se nÄ›jak moc nevydávaly. Ale sem tam se nÄ›co pÅ™ece jen sehnat dalo. Nutno napsat, že to byly knihy dobrodružné, kdo by neznal Rychlé šípy, že ano. Takže dÄ›vÄátka si moc nepoÄetla. Pro ty byly spíše například „DÄ›ti z Bullerbynu“, „Neználek ve SluneÄním mÄ›stě“ a tak podobnÄ›. KrásnÄ› ilustrované knížky dokázaly dÄ›tského Ätenáře přímo nadchnout, a tak není divu, že i v knihovnÄ› se jich obÄas nedostávalo.  

Malí Ätenáři, kteří tam chodívali vybírali pÅ™edevším dle obalu a obrázků uvnitÅ™. Takže paní Zmatlíková zaruÄovala knize úspÄ›ch, i když tÅ™eba obsah samotný nebyl valný. Takže je asi jen noÅ¡ením dříví do lesa, když se zde bude psát o panu Sekorovi. Nevzpomínáte si? PÅ™ede Ferda. Ferda mravenec, brouk Pytlík a jejich kamarádka, jejíž jméno si už musíte dopsat sami, protože autor Älánku jej z dávno zasutých vzpomínek již nevyhrabe. Možná MaruÅ¡ka?  

NaÅ¡e dÄ›tství bylo bez mobilů a jiných nesmyslů, které má dnes každé dítÄ›. SamozÅ™ejmÄ›, že neÄetli vÅ¡ichni. Tedy ne tak hodnÄ› jako my, kteří jsme byli v knihovnÄ› každý týden pro pÄ›t knih. Takže dÄ›tÅ¡tí hrdinové pro nás byli vlastnÄ› spíše kamarádi. Na nÄ› se pak také hrávalo, který z kluků nebyl alespoň na chvíli Vinnetouem, nebo Old Shatterhandem.  

Dneska dÄ›ti hledí více do mobilů než do knih, a to je velká Å¡koda. Ale tÅ™eba i v tom malém přístroji knihy mají a Ätou je. TÅ™eba jen nehrají hry, nebo nekoukají na video. Ale to asi ne. ProstÄ› je jiná doba. V každé jsou jiné zábavy a jiné zajímavé vÄ›ci. Dnes jsou prostÄ› knihy na ústupu.