Doma je doma

I když jsme v cizinÄ›, kdekoli si na to naÅ¡e bydlení vzpomeneme. Můžeme doÄasnÄ› mít k dispozici zlatou místnost ve zlatém paláci, vždy víme, že to není náš domov. Leda bychom to koupili, ale to se asi každému jen tak nepovede.  

Je úplnÄ› jedno odkud se ÄlovÄ›k vrací. Může být jen za rohem, nebo na druhém konce svÄ›ta, vždy se těší domů do svého bytu, k sobÄ›, do svého.  

Každý ÄlovÄ›k má nÄ›jaký byt, tÅ™ebaže mu nepatří jako majetek. Může patÅ™it mÄ›stu nebo družstvu. Nebo komukoli, kdo jej pronajímá. Ale my víme, že se tam můžeme vrátit a budeme doma. Jen tady si můžeme dát nohy tÅ™eba na stůl, nebo na lustr a nikdo nesmí nic říci.  

My pÅ™esnÄ› víme, co máme v lednici a můžeme si dát cokoli na co máme chuÅ¥. NÄ›kdo si pustí televizi, na stůl dá polÅ¡tářek a k ruce si vyndá nÄ›co právÄ› z té lednice. NÄ›kdo pivo, jiný zákusky a další si tÅ™eba uvaří kafíÄko. Každý dle nátury a momentální chuti. A tak si užívá klidu a odpoÄinku. „Sám s nohami na stole“, jistÄ› znáte tu slavnou písniÄku.  

Nuže, odpoÄinek je odpoÄinek, ale aby byl byteÄek, co k Äemu, musí se obÄas uklidit. Pokud už pÅ™etéká popelník od Å¡paÄků, není od vÄ›ci jej vynést a umýt. Z koberce je nutno seÅ¡krábat nánosy pieÅ¡Å¥anského bahna a tento pak jeÅ¡tÄ› vyluxovat. Obří horu nádobí též nutno zdolat. Proto si zapůjÄíme od nÄ›koho cepín, pomocí kterého vylezeme až na horu a nádobí zaÄneme mýt. Do praÄky je nutno nastrkat prádlo, okna také nÄ›Äím obtáhnout a udÄ›lat jeÅ¡tÄ› spoustu dalších vÄ›cí. NÄ›kteří lidé to vÅ¡e dÄ›lají průběžnÄ›. Tím si eliminují stálý nepořádek a pak už toho zase není tolik.  

Jak lze z Älánku vyÄíst, domov dÄ›lá domovem spousta vÄ›cí. Od nábytku pÅ™es koberec k lustru, ale také a hlavnÄ› pořádek. SamozÅ™ejmÄ› že se to ani s ním nesmí pÅ™ehánÄ›t. BÄ›hat neustál s prachovkou za pasem a utírat kdejaké smítko může být hodnÄ› nároÄné. Jednou týdnÄ› to staÄí když se to udÄ›lá pořádnÄ›.